V této sekci naleznete základní informace o zdraví. Další informace podá poradkyně chovu Helena Mudrová: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Cystinúrie
Autorka informace: MVDr. Gabriela Zelinková, členka týmu studie CASTINURIA NAD NEUTERING STUDY
Plemeno stafordšírský bulteriér je vedené jako jedno z plemen s četným výskytem metabolické poruchy, tzv. cystinúrie, která je spojená s tvorbou močových kamenů - cystinů. Léčba tohoto onemocnění je problematická. Dosavadní doporučená prevence recidivy vzniku cystinových kamenů spočívala v podávání léku snižujícího vylučování cystinu močí (Captimer) a diety. Tato opatření byla finančně velice náročná. Aktuálně se dle výzkumu americké univerzity v Pensylvánii ukazuje, že by se u velké části psích cystinuriků mohla stát dostatečným preventivním opatřením kastrace. Protože u psů existuje více genetických variant cystinurie, není jisté, že kastrační opatření bude jako prevence fungovat u jednoho každého jedince postiženého cystinurií. V současné době probíhá v ČR studie týkající se možnosti tzv. dočasné diagnostické kastrace aplikací podkožního implantátu (velmi podobné jako aplikace mikročipu při označení zvířete). Tato navozuje stav podobný kastraci na dobu 6 měsíců. V případě, že se prokáže, že u daného pacienta došlo k ústupu cystinúrie bude zřejmé, že se jedná o tzv. testosteron dependentní formu cystinúrie a pro takovéhoto pacienta bude chirurgická kastrace řešením.
Věřím, že majitelé, kteří se s tímto problémem u svého pejska potýkají by jistě ocenili možnost zařazení psa do této studie, a to za velmi výhodných podmínek, jelikož implantáty jsou sponzorsky poskytnuty výrobcem zdarma. Zájemci se o podrobnější informace mohou obrátit přímo na garanta studie – MVDr. Jaroslava Kučeru CSc. Kontaktní telefon: 547 241 676.
Za výbor klubu poznamenáváme, že v posledním Zpravodaji (2017) jsme zveřejnili článek od autorky P. Konrádové, kde byla o cystinúrii také poměrně podrobná informace.
Nemoci L-2 HGA a HC
- informace o těchto nemocech
- seznam smluvních klinik k odběru krve pro vyšetření na výskyt nemocí
Demodikóza
Autorka: MVDr. Jana Kubínová, Jevíčko
Článek odborně posoudily a odsouhlasily: MVDr. Radka Krulová, Louny, MVDr. Pavla Pocklanová, Lanškroun
Článek byl sepsán pro SBTC CZ, 3. 7. 2013, Jevíčko
Demodikóza je kožní onemocnění související s imunitním stavem pacienta.
Původce
Původcem onemocnění je parazit Demodex canis neboli trudník psí (existuje i Demodex cati – trudník kočičí parazitující u koček). Trudníci jsou typičtí doutníkovitým tvarem těla, dosahují velikosti 0,3 – 0,5 mm. Jejich přímá diagnostika je tedy možná pouze mikroskopicky. Trudníci žijí v chlupových folikulech (váčcích) a mazových žlázách. Žijí v malém množství na kůži všech psů jako komenzálové (součást naprosto zdravé kožní mikroflóry). Pouze jejich aktivace a namožení se projevuje klinickým onemocněním - demodikózou. K jejich přenosu mezi jedinci dochází pouze v případě dlouhého těsného kontaktu, tedy především při sání štěňat od matky. Propuknutí kožních změn nastává tedy při snížené funkci imunitního systému, která „dovolí“ přemnožení parazita a jeho negativní uplatnění.
Důvody snížení imunity
Geneticky podmíněný defekt T lymfocytů (jeden typ bílých krvinek, který zodpovídá za ochranu proti infekcím)
Snížení imunity z důvodu závažného chronického onemocnění (nádorová choroba, těžké chirurgické zákroky aj.)
Podávání léčiv snižujících imunitu (např. kortikosteroidy aj.)
Pro demodikózu existuje plemenná predispozice. Onemocnění častěji postihuje krátkosrstá brachycefalická (krátkolebá) plemena, např. dobrman, dalmatin, německá doga, jezevčík, šarpej, molosovitá plemena, teriéři (stafordšírský bulteriér, pitbulteriér), z dlouhosrstých: kolie, bobtail, west highland white teriér, afgánský chrt; americký buldok.
Klinický projev demodikózy
Lokalizovaná forma – jedná se o nejlehčí formu, která se vyskytuje především u štěňat mezi 3. – 10. měsícem života. Projevuje se tvorbou ložisek bez srsti, která mají sklon červenat a šupinatět. Nejtypičtějšími místy jsou hřbet nosu, oblast kolem očí . Z 90% vymizí sama do 1,5 roku života, což opět souvisí s kompletním dozráním imunitního systému. 10% případů se naopak zhorší a dospěje do 2.typu onemocnění.
Generalizovaná forma – postižena je kůže celého těla. Šupinatí, ztlušťuje se, vypadává srst, objevuje se zarudnutí a tvorba strupů. Sekundárně dochází k uplatnění bakterií a vzniku těžkého svědivého zánětu. Pokud není tato forma dostatečně vyléčena, přechází v zánět meziprstních prostor.
Důležitým ukazatelem je absence svědivosti! Pouze pokud dojde ke zhoršení stavu a přidá se sekundární bakteriální zánět, začíná se pacient svědit.
Diagnostika
Pro diagnostiku se, kromě klinických příznaků a anamnézy, využívá především mikroskopie kožního seškrabu, kdy je možné přímo pozorovat jednotlivá vývojová stádia parazita.
Terapie
Pouze mírnou lokalizovanou formu u psů v mladém věku je možné ponechat bez léčby.
V léčbě se uplatňuje několik kroků:
Přímá likvidace parazita:
přípravek Advocate spot on s účinnými látkami moxidectin a imidacloprid
přípravek Stronghold spot on s účinnou látkou selamectin(aplikuje se v oblasti mezi lopatkami přímo na kůži), přípravky je nutné podávat ve 14 denních intervalech
perorální podání avermectinů – bezpečná dávka 0,5 mg/kg 1x denně přímo do ústní dutiny, např. v přípravku Noromectin, v tomhle případě je nutné brát v potaz plemeno pacienta, existují plemena, pro které jsou avermectiny toxické (např. kolie, australský ovčák,…), u jiných plemen se jedná o vynikající prostředek léčby bez nežádoucích účinků, dřívější injekční způsob aplikace je vyloučený
Doplňková léčba:
ostříhání pejska
koupele v léčebných šamponech, které propláchnou chlupové folikuly a zbaví kůži nadměrného mazu (např. Peroxiderm s účinnou látkou benzoylperoxid)
antibiotika v případě sekundární bakteriální infekce
posílení imunity: injekční přípravek Zylexis, vitamin E (200 mg na psa 2x denně)
Závěrem
Léčba demodikózy je v dnešní době poměrně snadná a obejde se bez nežádoucích vedlejších účinků. Dřívější koupele v amitrazu (přípravek Ectodex) způsobily u řady psů projevy otravy. Tento postup je již překonaný. Důležité je především posílení imunity a tím vlastní vyloučení příčiny onemocnění.
Častým nešvarem při nálezu kožních změn je bez nálezu původce onemocnění nasazení kortikoidů! Kortikoidy jsou kontraindikovány! Vyplývá to ze samotné podstaty jejich účinku. Způsobují snížení imunity, čímž odebírají možnosti organismu bránit se parazitům, způsobují řadu nežádoucích účinků (nevolnost, průjem, poškození jater a ledvin, ztenčení kůže, vypadání srsti,…)
Demodikóza je onemocnění, které majitele bezdůvodně straší. Demodex se vyskytuje častěji u vybraných plemen, ale jen z prostého důvodu, že tato plemena mu víc „chutnají“. Jak již bylo řečeno, nejčastější lokální formu je možné vyléčit pouze mírnými terapeutickými zásahy. Není to v žádném případě důvod vyřazení fenky z chovu, pokud se u jejich štěňat Demodex objevil, nejedná se o dědičný přenos onemocnění. Demodex „číhá“ na snížení imunity jedince a tento stav běžně nastává několikrát v průběhu vývoje štěňátka (přechod k novému majiteli, přezubení, očkování, první hárání…). Na kůži se v podstatě přemnoží jeho běžná mikroflóra.
Pozn. Svého Demodexe (trudníka) má i člověk, způsobuje v pubertě akné na základě stejného principu, přemnoží se v mazových žlázkách pokožky a následně je ucpává. Ani u lidí se nikdy nezvažoval dědičný přenos, jde pouze o souhru okolností (věk, hormonální změny, množství mazových žlázek aj.)
Mladé feny a reprodukce (pohlavní dospívání)
Autior textu: MVDr. Alois Láznička, specialista v oboru reprodukci malých zvířat
Úvod
Puberta je u psů dosažena v průměru v 9 měsíci stáří. Někteří psi mohou být plodní již v 6 měsících. Psi obvykle dosahují puberty o 1 až 2 měsíce později než feny toho stejného plemene, s výjimkou určitých plemen (chow chow a saluki), kdy samci mohou dospět až o několik let později než feny. Obecně byly první zralé spermie zjištěny u psů ve stáří 9-10 měsíců.
Věk ovlivňuje reprodukční výkonnost následujícím způsobem.
Pokud spěcháme na uchovnění, pak první krytí by se neměla z hlediska vývoje psů uskutečňovat dříve jak ve stáří 18 měsíců u malých a 24 měsíců u velkých plemen. Pokud je to možné, první krytí by nemělo proběhnout nejpozději ve stáří 4-5 roků (vyšší riziko komplikovaných porodů.
Vzhledem k tomu, že první hárání jsou většinou neplnohodnotná a nedochází k ovulaci, je dobré tato hárání vynechat, i když u některých fen se může první hárání objevit ve stáří 2 roků i později. Pes se zařazuje do plemenitby ve věku kolem 2 roků.
Dále ovlivňuje zabřeznutí feny i četnost porodů. Optimum je 1-2 porody na 2-3 cykly. Při rozhodování, kdy nakrýt fenu po porodu, bereme v úvahu následující faktory:
velikost vrhu
u vícečetnějších vrhů se doporučuje prodloužit interval mezi krytími;
průběh porodu;
zásadou je nepřipouštět fenu hned v dalším hárání, pokud došlo k jakýmkoliv komplikacím, jako jsou zadržená lůžka, porod pomocí císařského řezu a pod.;
délka intervalu mezi háráními
Pokud je interval mezi dvěma háráními kratší než 5 měsíců, je vždy vhodné další hárání vynechat. Pokud se hárání objevuje v klasickém šestiměsíčním intervalu, je možné fenu nakrýt ve dvou háráních za sebou, ale měla by pak vždy následovat roční přestávka. Feny hárající jedenkrát do roka lze krýt v každém hárání.
kondice feny po odstavu
Většinou je tento faktor v těsné souvislosti s počtem štěňat ve vrhu, mléčností feny, sílou jejího mateřského chování a úrovní chovu - výživy feny během kojení.
Pohlavní reflexy
Vlastní páření představuje řetěz na sebe navazujících pohlavních reflexů. Proběhnutí jednoho reflexu podmiňuje uskutečnění druhého a vynechání jednoho ze série reflexů způsobuje zastavení projevu dalších. Na vyvolání řetězce pohlavních reflexů působí prostřednictvím smyslových orgánů rozmanité vjemy. U psa jsou nejdůležitější čichové vjemy, méně výrazné jsou zrakové, sluchové a hmatové.
Některé pohlavní reflexy jsou vrozené, ale většina z nich je doplněna o tzv. získané.
U mladých fen a psů je problém prvních dvou skupin reflexů. Psychická nezralost – nezralost nadřazených mozkových sexuálních center, kde doposud nejsou zafixované podmíněné pohlavní reflexy. Když tito psi ucítili pach pohlavních feromonů, docházelo u nich k pohlavnímu vzrušení, které však nevedlo ke snaze uskutečnit pohlavní akt, ale k intenzivním hrám s tenkou. Maximálně se projevuje naskakování z boku nebo na hlavu bez erekce doprovázené nedostatečnou samčí dominancí a neschopnost si pevně fixovat fenu.
U fen se neschopnosti k sexuálnímu styku projevovala především přisedávání při vyhledávacím reflexu.
Krytí i přes tyto potíže ve sledu reflexů a jejich nahrazování asistencí majitelů při aktu páření vede ke špatné fixaci těchto reflexů a zanesení asistence člověka jako normální součást pohlavních reflexů těchto mladých psů.
Navíc se předpokládá, že mnoho mladých psů se nachází kolem 12–18 měsíce ještě ve stádiu intersexuality. Jejich pohlavní orientace se utváří na základě podmíněného reflexu obvykle ve štěněcím věku. Později se „homosexuální“ orientace změní v orientaci normální. Takže případná negativní zkušenost – bolest při krytí u mladých fen a i psů může vést k následné neochotě se pářit vůbec. „Homosexuální“ orientace se může vrátit jako důsledek psychických traumat spojených s předčasným pářením. Stává se také, že homosexuální orientace přechází bez přerušení do dospělého života a zcela vytlačí normální orientaci nebo existuje společně s ní.
Většina příslušníků této skupiny má zděděnou zatíženost, těžké somatické nemoci v dětství, patologické prenatální období nebo došlo k předčasněmu porodu. Tato anamnéza ukazuje na vliv poškozujícího faktoru, který mohl také narušit mozkové struktury, jež regulují vrozenou složku pohlavní orientace.
I.
Prvním článkem řetězce nepodmíněných pohlavních reflexů je reflex pohlavního sblížení. Pes se snaží přiblížit k feně a očicháváním, olizováním či skákáním na ni zkouší její připravenost ke krytí. Někdy mluvíme o sexuální předehře. Fena často psovi aktivně pomáhá tím, že se mu nastavuje a sama psa atakuje. Na základě těchto podnětů vzniká erekční reflex. Nervové vzruchy vedou z kůry velkého mozku k erekčnímu v centru křížové části míchy a odtud přicházejí nervovými cestami k pohlavním orgánům, hlavně k cévám a pomocným svalům penisu. Artérie penisu se v důsledku podráždění rozšíří a tím se zvýší přítok krve do topořivých těles. Pomocné svaly pohlavního údu přitlačují kořen penisu k sedacím kostem, tím se zabrání odtoku krve z topořivých těles a vzniká erekce. Zvětšený penis se vysouvá z předkožkového vaku. Zároveň dochází aktivním zkracováním svalů k přitažení varlat blíže k tříselným kanálům.
II.
Druhou skupinu reflexů tvoří reflexy kontaktní, které nastupují po bezprostředním styku psa a feny. Jedná se o reflex vzeskoku a reflex objímací, kdy se pes předními končetinami na feně fixuje a přidržuje ji, aby mohl lépe zavést pohlavní úd do pochvy.
III.
Poslední skupinou reflexů jsou reflexy kopulační, které zabezpečují vlastní pohlavní akt a přenesení semene do pohlavních orgánů samice. Současně s objímacím reflexem nastupuje vyhledávací reflex. Je charakterizován vyhledávacími pohyby pohlavního údu v oblasti vulvy. Nervová zakončení žaludu penisu reagují na styk s jemnou kůží stydkých pysků a dojde k reflexu zasunutí pohlavního údu. Po zasunutí pohlavního údu dochází u psa k frikčním pohybům v pochvě feny. Dojde k dokončení erekce, částečně vlivem kontrakce svalů na bázi penisu, částečně vlivem kontrakce svěračů přezky a pochvy, které stlačují dorzální vény penisu, čímž se podráždí ejakulační centrum a uskuteční se ejakulační reflex. Pes je tak ve feně fixován až do doby, než je ukončena ejakulace. Mluvíme o svázání. Krátce po začátku svázání pes z feny seskočí, přehodí jednu zadní končetinu přes fenu a obrátí se k ní zádí. Tato fáze trvá obvykle 5-30 minut a v případě potřeby může být prodloužena přidržením obou zvířat za ocas. Během svázání dojde k přetočení penisu o 180° uprostřed těla penisu. Občas se fena snaží po otočení psa utéct, takže psa táhne za sebou nebo obě zvířata upadnou, ale toto nemá vliv na probíhající ejakulaci.
Ejakulace probíhá u psa ve třech frakcích. První frakce semene je uvolněna již krátce po zahájení erekce. Tato frakce je průhledná, čirá tekutina o velmi malém objemu. Představuje sekret žlázek močové trubice a částečně prostaty, většinou neobsahuje spermie a její funkce je vypláchnout zbytky moče a upravit prostředí v močové rouře. Druhá frakce, spermiová, obsahuje hlavní část spermií a je ejakulována zpravidla po zavedení penisu do pochvy a několika frikčních pohybech. Její barva je mléčná a objem je v průměru 0,5-4 ml. Poslední frakce je sekretem prostaty, je čirá, bez obsahu nebo s minimálním obsahem spermií a její objem je různý podle plemene - většinou se pohybuje v rozmezí 1-30 ml. Ejakulace této frakce je nejdelší, je obvykle spojena s tzv. svázáním a trvá 5-120 min. Cílem této frakce je zvětšit objem ejakulátu a poskytnout spermiím výživné a ochranné látky. Protože spermiová frakce je ejakulována na samém začátku krytí, není svázání pro zabřeznutí feny nezbytné. Někteří jedinci a některá plemena (zvláště chow chow) se svážou velmi zřídka, aniž by to mělo negativní vliv na jejich plodnost.
Spermie jsou samčí pohlavní buňky. Vyvíjí se v semenotvorných kanálcích varlat.
Zárodečné buňky spermií se vytváří v ranném embryonální stadiu ve stěně žloutkového váčku, odkud přechází do základu pohlavních žláz. Prakticky až do porodu neprobíhá jejich další vývoj, pouze se intenzivní dělí. Teprve po dosažení 5. až 6. měsíce stáří se začíná nepravidelně tvořit spermie, které již jsou schopné oplození.
Puberta u psů začíná okolo 9. měsíce stáří. Limitem puberty je zahájení hormonální aktivity varlat, kdy dochází k významnému zvýšení hladin testosteronu. Také v této době se spermie tvoří v pravidelných vzájemně se překrývajících cyklech. To představuje, že ve varlatech se vždy nachází 4 vývojová stadia spermií.
Po dozrání spermie přechází do nadvarlete, kde se shromažďují. Plné pohlavní dospělosti psi v závislosti na plemenné příslušnosti dosahují v 1,5 až 2,5 letech.
Biologicky zakódovaná péče o mládě
Otázkou zůstává, zda je mladá fena schopna podílet se na výchově štěňat a dát mu dostatek pozornosti a péče, i když by se dalo říct, že je sama pořád štěnětem. Někteří lékaři poukazují na to, že pes má biologicky zakódovanou péči o mládě, která se projevuje již zhruba v deseti měsících. Fena by neměla být kryta v žádném případě dříve než ve stáří 12 měsíců, přičemž tento údaj se vztahuje na feny malých plemen psů, které pohlavně dospívají dříve než feny velkých plemen. Navíc tvrdí, že pokud je dobře tělesně vyvinutá, březost pro ni (ani pro štěně) už v takových 13–15 měsících není velkým rizikem. Problémem ale je, že fena v tomto věku ještě není zcela vyvinutá po stránce chování a tedy i mateřského pudu.
Statisticky je prokázané, že mladé feny daleko častěji odmítají péči o novorozená štěňata, kterou musí nahradit v prvních dnech života štěňat majitelé.
Právě v této náročných situacích zátěže prochází fena zkouškou stability mateřské zralosti. Zkouškou schopnosti za všech okolností chránit zájmy štěněte i na úkor zájmů vlastních. Obětovat se bez čekání na pochvalu, odměnu, reciproční výhody. Právě zde je naše největší obava. Obava z brachiálních změn v motivační struktuře, obava z regresu, který může mít fatální následky.
Porody
U mladých nezralých fen je daleko vyšší riziko předčasného porodu a nízká porodní hmotnosti – předčasně narození novorozenci vyžadují dlouhodobou a intenzivní péči po porodu a mohou následně trpět onemocněními souvisejícími s předčasným narozením, zejména neurologickými, dechovými a střevními onemocněními.
Ze statistik vyplývá, že v této skupině mladých fen není zvýšené procento komplikovaných porodů a císařských řezů oproti běžné starším fenám.
Pouze se daleko častěji objevují protrahované nástupy porodů (rozdýchávání bolestí) a tím i daleko častější úhyny prvorozených štěňat.
Mateřské mléko
Nedostatek doporučených živin – děti mladých matek mohou trpět nedostatkem vitaminů a jiných látek v potravě, důležitých pro jejich další vývoj, rozvoj mozkové tkáně, růst dítěte.
Předpokládá se, že pokud fena není plně tělesně dospělá a není dokončen vývoj jednotlivých orgánových systémů. Metabolismus mladých fen je uzpůsoben na tvorbu a využití takových látek z potravy, které složí především k zabezpečení její vlastního tělesného dozrání.
Pokud taková fena má štěňata, musí se tento metabolismus přeladit na pozici výživy plodů a novorozených štěňat čímž je oslabena funkce tělesného dozrání samotné matky a roztříštěnost těchto dvou priorit vede k nedostatečnému vývinu mladé feny a k tvorbě méně kvalitního mleziva a mateřského mléka se všemi následky z toho vyplývajícími.
